mixpult.com

Londýn, Birmingham, Liverpool, Holyhead. Stopování, kempování, párty, couchsurfing a všechno dohromady uvnitř…

Sory za takovou pauzu, ale prostě sem ňák nestíhala. Zřejmě budu muset vynechat ten slibovanej report s grafama o paněžní nouzi ve Vancouveru a rovnou se vrhnout na můj novej trip.

Deme na to: Mezi příletem z Vancouveru a odletem ,,někam,, sem měla několik povinností: připravit sraz 10 let Bítovský (což je cyklistickej oddíl), udělat zkoušky na vejšku, vydělat ňáky prachy a připravit ten vejletíček. Sraz se zdařil, zkoušky na UK bohužel ne a práce na baseballovim hřišti vynesla zlaťáky, za který sem si mohla dovolit pár profesionálních kempinkovejch blbostí. Trip není vo tom jen tak někam jet, ale vo tom setkat se znovu s Braedenem. Sraz v Londýně 5.7.2009 ve 12pm pod Big Benem. Docela americkej film natáčenej v UK ne? Dobrý. Trávim desítky hodin na netu zjišťovánim informací o naší cestě na sever (Braeden chce vidět Skotsko). Zjišťuju letenky, hotely, vlaky, busy, transféry, trajekty a zajišťuju CouchSurfing.

To si zaslouží trochu reklamy a vysvětlení pro ty, kteří ještě neměli tu čest: CouchSurfing je dejme tomu web, kde si prostě uděláš profil, naházíš tam fotky, vyplníš o sobě informace a jedeš. Když seš člověk, kterej má doma gauč, postel, madraci, nebo aspoň místo na zemi a chceš poznat nový lidi z celýho světa, vyplníš si do profilu například Určitě mám volnej gauč a to zamená, že ti všichni CSeři můžou napsat zprávu, kde se zmíněj kdy kde jak a proč cestujou přes ČR a jestli můžou serfovat tvůj gauč thats mean spát u tebe.

Koupila sem si letenku už na třetího července, protože byla mnohem levnější a potřebovala sem na dva dny někde spát, protože od 5. sem zajistila neuvěřitelnej hotel na tři dny. Poslala sem přes 70 unikátních zpráv Londýnskejm Cserům, skoro všichni odepsali, ale bohužel už u nich někdo to datum spal, nebo tou dobou serfujou na jinejch gaučích a nejsou doma. Nevadí, je večer před odletem a já posílám zprávu na Emergency Couch in London a během půl hodiny se mi ozvalo několik lidí. Vybírám Johna, kterej má na profilu spoustu kamarádů a pozitivních referencí od CSrů a slibuju příchod třetího kolem poledne.

Balim do 3 do rána moje super profesionální turistický vybavení, spim hodinu a v 5:30 přijíždí hovado Ondra Hráský, nakládá mě do sloupkem nabořený káry a solíme to směrem na Ruzyň s tvrdym. Můj profi bágl váží 19,9 kg, což je asi nejprofesionálnější na celim letu. Vezu všechny věci na kempování a Braeden je očekáván mít volno v báglu aby sme si to rozdělili. Tady je můj profesionální seznam věcí, kde najdeš jen věci užitečné: Stan, Spacák, samonafukovací karimatka, PePo, Sirky, Provaz, Kolíčky, Vařič (zatim bez bomby šéfe), 2talíře, 2 hrníčky, Hrnec, Menší hrnec jako Poklička, držák(kterej z toho udělá pánev), cedník as well as napařovač, příbory, fixa, čínský nudle, těstoviny, sůl, sušený mlíko, musli, med, 2konzervy s Tunákem, 3 PÁRTY BREJLE, MODRÁ PARUKA, komp, foťák, kabely, baterka, kalhoty, kraťasy, 4 trička, bunda, nový plavky a trenky s motorkama, pak náký blbosti and thats it.

Sem v Londýně na Lutonu, beru bus do Londýna jakože takovýho, platim asi 12 babek z čehož nemůžu, seznamuju se s češkou, vystupuju na Victorii a solim to k Big Benu, kde sem měla sraz ještě s jednim týpkem, ale nakonec sme se nesešli, takže to solim k mejm prvním CouchSurferům.

Vlezu do londýnskýho metra. A kurva. 100°C a největší masa lidí se na mě valí v největších zástupech a já se snažim prodrat s mim obrovskym báglem na zádech a s tim menšim na břiše aspoň k vokínku na lístky. Zjišťuju, že 5 dnů v londýně mě asi zabije, protože doprava je tady stejně drahá jak ve Vancouveru. Zorientovala sem se v pěti trasách, vybírám červenou, potim se jak v sauně a nejhorší je, že vedle mě se potí dalších sto lidí. Vystupuju na Laytonstone a po deseti minutách pěšky dorážim k Johnovu hauzu, kde mě vřele vítaj i další CouchSurfeři a smějou se mi kolik mám sebou věcí. Barák je velkej, v něm 4 obyvatelé+2 Csři, zahrada s bazénem super. Po ňákym tom seznámení se pakuju s Brainem(nevim jak se speluje jeho méno) do města. Navštěvuju skvělej Tower Bridge, kupuju bombu na vaření a vidim spoustu jinejch blbostí, z kterejch sem unešená. Mám slunečný počasí a je mi fajn. Skvěle strávenej den mě zabil společně s tim cestovánim a tak sem doma fakt brutálně unavená a snažim se komunikovat s mejma hostitelama. Dneska nestihli zjisit s kym maj tu čest, protože sem se jevila jako velice klidnej člověk, kterej usnul uprostřed konverzace v obýváku. Ráno (1pm) si dávám včera koupenej chleba za jednoho quita, zjišťuju ňáký věci na netu a asi na tři hodiny se vydávám zase do města, kde se připojuju k tisícům lidem na Trafaglar square, který slavěj Gay parade viz fotky. V metru je ještě větší vedro a já si řikám, že to asi nepřežiju. Doma se už připravuje BBQ párty a tak kupuju piva a brambůrky. Přídu na zahradu, maso se začíná dělat a já sem pozvaná do jejich skvělýho dětskýho bazénu. Počkám chvíli než se mi vychladí pivko v mrazáku a skáču tam po hlavě (skoro). To už tam sedí další nová CSerka a spolubydlící kterej je docela slušně nasračky. Vodpálili sme to ve velkym, pak sme všechno sežrali a skoro všechno vypili, zahráli sme si chlastací hru, která nás všechny zabila a já si nasazuju mojí sexy párty modrou paruku, řvu happy new year a hostitelé na to konto vytahujou petardy a de se ven vodpalovat. To už zjistili co sem zač a Paul mě zve na ňákou Haus Párty někde ve městě. Řikám sakra nemůžu jít kalit někam když nevim jak se odtamtud dostanu domu, ale nakonec beru foťák, zbylý piva do tašky a je to tady.Vynořujeme se někde na ulici a připojujeme se k nějaký skupině lidí, který evidentně dou na tu samou akci. Je nás přibližně dvacet, ale to, co se nachází v tom domě je prostě nespočitatelnej počet lidí! Asi pětipatrovej barák totálně narvanej mladejma lidma a neuvěřitelenej bordel. To sem fakt nečekala, ale baví mě to každej si pučuje moje párty brejle a bohužel mi kixá už druhá baterka ve foťáku hodně brzo. Domu se dostávám někdy za světla-no prostě klasika-tyvole druhej den v londýně!!To snad ne.

Ráno musim brzo vstávat, mám sraz s Braedenem!! Sem nejvíc unavená, ale těšim se neuvěřitelnym stylem!! Vlezu do metra, jedu na čas, a co se nestane, nemůžu přestoupit na jubilee line, protože jí dneska zavřeli. A kurva! Musim přestupovat znova dvakrát, jedu pozdě o 45 minut a Braedenovi nefunguje mobil. Konečně se dostávám pod Big Ben, Braeden nikde a já nevim co mám dělat. Sedám si na nějakou věc uprostřed chodníku a volám do hotelu, jestli už tam není. No není, tak jí diktuju číslo na který má zavolat když tam příde, ale nestíhám ho dopovědět a Braeden se zjevil. Sem nejšťastnější člověk na světě a jestli ne tak aspoň nejšťastnější člověk pod Big Benem. Přesunujeme se do Hotelu, kterej není blízko, ale je skvělej: Holiday Inn, co víc si přát. Tři dny v hotelu sme tak ňák strávili stylem vstáváme na snídani, pokračujeme ve spaní do 12ti a pak se de do města a přichází se pozdě večer. Viděli sme toho hodně, policajt nás vyhodil z dětskejch houpaček a tvářil se vostře, zatím co já sem se mu smála, taky sme hodně utratili a každej den si řikáme: teď utratíme trochu víc a pak budeme šetřit – no hovno sme tady poprví a naposled. Končej nám tři dny v Londýně a máme se přesunout do Birminghamu, kde už mám zařízenej couch na dvě noci. Dneska se to tak ňák slušně řečeno nepovedlo. Místo stopování se celej den přesunujeme z místa na místo, lidi nás posílaj pokaždý jinam a my hledám jenom to místo na stopování. Uprostřed dne rozbalujeme kemp někde pod stromem a dáváme si moje český čínský nudle uvařený na mim sexy vařiči. Chýlí se k večeru a já píšu SMSku Johnovi, jestli u něj nemůžeme strávit znova jednu noc, že naše hitch hiking sucked. John je šťastnej, že mě znova uvidí a sme vítáni. Takže se po totálně náročnym dnu, kdy každejch dvacet minut jízdy ňákym prostředkem nahazuješ na záda batoh těžkej jako kráva, bez žádnýho výsledku dostávám zpátky tam kde sem byla Tady už je zase velká párty, tři nový CSerky, tequila a piva co sme cestou nabrali. Sem hotová, usínám zase až pozdě v noci a moje únava se celkem nabaluje.

Ráno se vydáváme na lepší místo pro stop, který sme vyčekovali na netu, ale cesta k němu nebyla jednoduchá. Stojíme na mostě nad dálnicí kam potřebujeme a zjišťujeme, že nejdřív musíme překrosit ňáký staveniště a potom džugli. Na staveništi nacházíme krásnej lesík kde rozbalujeme kemp, vaříme nudle, děláme sendviče a já píšu ceduli BIRMINGHAM. Konečně se dostáváme přes tři ploty, les, křoví, pole a louku na naše místo a já sem nejvíc šťastná. Angličani převážně trouběj, serou na nás a po hodině staví první auto-BOHUŽEL POLICEJNÍ. Musíme se spakovat a jít pryč. No to mě poser. Deme na vlak a já si zapisuju druhej kontakt s poldou za 5 dnů.

Fotky z tohodle ZDE

Birmingham: Přesun vlakem byl luxusní, se zásuvkou, takže sem mohla začít psát tendle report. Na nádraží nas vyzvedává hyperaktivní Paolo a vede nás k němu do bytu. Po sprše se vydáváme do místní hospůdky na jedno. Ochutnávám nějakou specialitu teplý pivo ale je to hnus a chci něco normálního. Pivo sme si opravdu dali jen jedno, protože Paolo musí vstávat brzo a já sem tak hotová, že už fakt ani nevim. Paolo nám dává klíče od bytu, takže nemusíme vstávat a já se konečně docela vyspala až na Braedenovo naštěstí občasný chrápání. Vstáváme přibližně v půl druhý, deme do města a ze mě se stává mohutně šťastnej člověk, protože první co vidim v Birminghamu je FREESTYLE MOTOKROS REDBULL X FIGHTERS!! Posírám se z toho, fotim kontrast mezi katedrálou, která leží hned vedle super nový multi moderní budovy a FMX. Lezeme na takovej výčnělek odkud nás během několika minut vyhazuje policajt (UŽ PO TŘETÍ!!). Braeden mele něco o tom, že se mnou má víc potíží s policií než za celej jeho život…Šou má přestávku a my se vydáváme na okružní jízdu po městě, kupujeme něco, parkujeme v parku a zjišťujeme, že menší město bez zástupů tlačících se lidí všude kolem nám vyhovuje líp než Londýn. V šest máme sraz s Paolem doma, vaříme večeři (Český špagety) otevíráme první pivo a připravujeme se na nějakej koncert kam nás chce vzít. Nejdřív váháme, protože sme docela hotový, ale samozřejmě to nemohlo dopadnout jinak. Pakuju párty brejle a vydáváme se asi 7 minut vlakem. Na konzertě potkáváme spoustu CSrů, já rozumim Braedenovi líp než voni a řikaj mi že mám AMERICKEJ AKCENT. A sakra, je to tady. Koncert proběh v pohodě, já sem vyhrála v tombole flašku vína (upozorňuju, že byly jenom 4 výhry!!) a my sme se přesunuli někam do města, že prej se de ještě do nějakýho klubu. Jak se tak přibližujeme, vidíme na něm samý duhový vlajky a je nám jasný, že to je gey bar. Byla tam docela prdel a my s Braedenem sme způsobili docela pozdvižení.Paolo si bere do náručí jeho bejvalou spolubydlící a neseme se domu v ranních hodinách. Párty hodně slušná, vstáváme všichni okolo poledne a Paolo nás přesvědčuje aby sme zůstali ještě jednu noc, že sme hovada a jeho kamarádi. My už máme vybranou cestu na sever a tak se pak loučíme, nechávám mu zbytek vyhranýho vína a deme na autobus do Liverpoolu. V Liverpoolu strávíme pouze hoďku a nasedáme do autobusu do Holyheadu, což je uplně nalevo, takovej výběžek. Ted zrovna sedim v tom busu a píšu todle celý na mim super profesionálnim novym noťasovi. Venku prší a my se budeme přesunout do jednoho kempu, kterej je asi dva kilometry od nádraží, tak doufáme, že to přežijeme ve zdraví a postavíme v pohodě stan. Držte nám palce, naše další plány zatím vypadaj na pár dnů kempování někde v přírodě a pak přesun trajektem do Dublinu. Naše plány se ale každej den měněj, takže Cya!!

S připojenim na net to neni slavný tak se uklidněte

Na rajče dávám naprosto všechny fotky, nepromazávám to, takže se nedivte. Je toho tolik, že nestíhám ani je skouknout. (ted mi sem nejde hodit odkaz ale je to rajce.net a vyhledejte moje alba pod MIXPULT)  

Tags: Birmingham, gay, Holyhead, Liverpool, London, párty

This entry was posted on Monday, July 13th, 2009 at 4:50 pm and is filed under UK, gigs, párty. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.