Šílená jízda do Aspenu, Křemenky narozky, bezdůvodná kalba, trocha frírajdu, trocha half pipe, punkovej konzík a opět šílená cesta směr praha INSIDE!!! check it out…

Zkoušky splněný, škola ať de do prdele a já můžu na 10 pekelnejch dnů vyrazit do českého aspenu!!! Sumec vobkládá odvoz a tak zasahuje Zdenda se svym polorozpadlym BMW EPES. Nabíráme bibiho, všichni střízlivý si to štrádujeme směr sever, probíhá monstr tuning v podobě koupení novýho stěrače, na kterej se zdenda snaží balit všechny osadníky Kopidlna, ocitáme se v Nový Pace, kde se chceme zastavit u zdendový babičky na oběd: křižovatka, levej blinkr, naproti nám barokní bába v růžový maki pink bundě s vozíkem na kolečkách, zdenda jí chce zbalit, šlápne na plyn a s výkřikem: BACHA BÁBO PRAŽÁK JEDE driftuje jako svině. PRÁSK, náraz, utrpení, bolest, strach. Zdenda předriftoval a zadnim kolem to poslal do vobrubáku. A kurva. Bába čumí (zřejmě na ten novej stěrač). Za náma černá čára, kusy poklice, kusy rezu z podvozku atd. Po návštěvě u babičky následuje návštěva servisu, výměna za rezervu a jede se dál.

fotky ze servisu here

Aspenský japan - obídek - odpolední pudry - ježdění super - večeře a de se kalit. Křemenka má narozky dneska to bude velký. Zjišťuju že je to pink párty a nechávám si od sumce přivést pink model.  Začíná se na Necháňu a já si prohlížim silvestrovský doupě, z kterýho si nepamatuju zhola nic. Když sme se tam začli hrnout v růžovejch oblecích, ostatní neznámý lidi se naštěstí hodně rychle spakovali a uvolnili nám prostory. Tam se rozjely první panáky  a v dobrý náladě přesun kam jinam než na feličitu. Zdenál dostal skvělej nápad: vyndám pásku a votejpuju všechny okolo sebe. Svázal koho moch a cestou na dolskou mě dost často uhodila zem přímo do tváře…

Na dolský už celej Flís Gang rozjel strašnej denc stajl (jako vždy) a hlavně klasicky obsadil tyč. Ladnými pohyby jí prcal hlavně Pepé v doprovodu Váni, bibiho, sumce, kocoura a ve finále asi uplně všech magorů. Bándy nás lakoval protože vypadal že je na kopry, přesto že měl jednu skleničku vína. Amík nás taky lakoval, protože řek že nebude pít. Ostatní nikoho nelakovali, protože byli na sračky. Sumec mi chtěl urvat kozy a docela se mu to dařilo. Půlku večera je měl pevně v rukou… Všichni ostatní chtěli urvat nějaký buchty ale výsledek neznám. Koperníka večera bych asi rači nevyhlašovala, ale dobrej náběh měl micin i míra s comatem v hlavě. Jako skoro poslední sem přišla na ride s micinem, společně sme se o sebe opírali a dopotáceli se do zadního pokoje, kde micin skočil na lůcu a jako dárek k narozeninám jí zřejmě chtěl dát lyžovačku. Lůca neměla chuť a Dalibor vedle už vůbec ne. Sotva sem se zahrabala do buržoazního spacáku, přisolil si to sumec a se slovy MIXÉRE POĎ MRDAT se zase začal sápat na melouny. Lyžovačka naštěstí žádná nebyla a my sme se mohli v klidu probudit uplně na kopry do nového dne, jít jezdit a pozorovat klauny. Dobrou sobotní atmosféru narušil pouze ňákej polák, kterej lůce nabořil auto, ale aspoň se přiznal hajzl.

Všechny strašný vožralý fotky tady a lůci nabořený auto here

Jak sem řekla hajzl, tak bych měla připomenout co se děje na ridu. Poláci serou a splachujou. Nám dole vede odpadní trubka úhlopříčně v zadnim rohu přes pokoj. A TEČE!!! to už neni žádná buržoazie!! mokrý matrace, promočenej strop, humus. Malkrab alias PůlGram to moc neřeší, protože ,,v březnu stejně přijedou buldozery,, tyvole a to už nezachrání ani komando šunek.

Jinak už sem si myslela, že klauni maj prázdniny, protože Amík vobložil oblek, ale ráno strašná hitparádní klauniáda v podobě Mirasovýho pyžama Show me your kotníky stajl se zlatejma barokníma, buržoazníma knoflíkama a s šosem střiženym na swič!!!! Salomon jede.omg.

Po ježdění, kde sem si zkurvila prkno o kovovou tyčku od lesáků (kurva díra v prkně) se zase chystá párty. Suneme svý šunky na Erpet, kde maj v akci vodku + bull a to je strašný znamení toho, že se vyšleme zase do koprů. Pijeme dost, ale spíš mudrujeme, než že by sme ňák energizovali. V náladě na dolskou, kde jenom sedim a mudruju se zdenálem a honzou. Ostatní nevim co dělali, jestli proběhly trsy nebo ne, ale najednou se snažim jít na záchod, a jak sem se zvedla-znáte to-kopr.

Fotky z tohodle epesu tady

Kreš video, jak sem se uplně nějak zbytečně rosekala a poslala foťák na zkoušku do pudrů here

Tejden na ridu se symyrem a tečící trubkou byl taky ve znamení mudrů, koukání se na olympiádu, kofoly u Sousedů a ježdění v Half-pipe, takže pohoda lambáda. Je tu další víkend. Všichni se zase sjeli, bibi mi přives nový totál gatě a mohlo se zase kalit. Nabídka kaleb je velká, ale vybírám pankovej konzík někde na kopci. Sešli se tam všichni magoři a klauni, ale kapela začla hrát na mý gusto moc pomalu a proto: symyre deme na rum. Šli sme na rumy. Panáků sme poslali strašně, pamatuju si jenom fernet s bedřiškou Jestli já mám starý slepovaný bicí, tak nevim jak mám nazvat ty co tam měl ten bubeník, to už byl kurva punk! Pak začla kapela hrát o moc líp a hlavně strašný pogo, takže super a můžeme se přesunout zas na feličitu!! tu cestu si nepamatju, ale fotky řikaj, že sme jeli taxíkem a stavili se na mlejnici, kde ste mohli vidět symyra v trenkách i bez trenek! Na dolskou už se přiřítil i bibi, tatarka a lůca z vrchalbí, připojil se kocour a jeli sme nanovo!! Trsy až do rána…

Vyslala sem se ještě dvakrát víc než minulej víkend, pak přišly taky nějaký nepublikovatelný prasárny a jako slušná holka za světla domu. Na kopry - snídaně tousty, do kterejch sem nedala zhola nic, s kečupem a spát.

Všechny fotky z punk konzíku + dolská tady

Protože se blížil konec pobytu v aspenu, šli sme jezdit a nebudu nic skrývat, byla sem tak na sračky že snad ani nevim. Taky sem si dala pěkně do držky. Všichni se mi jenom smáli a nevim proč. Amíkovi se rozsvítilo v hlavě a po půl roce mu došla jistá věc večer mudrovačka u sousedů a ožer dvouma kofolama, neděle zase vyndaný ježdění a hurá domů!!

Váňa se nabízí že mě hodí. Netušim do čeho du, ale sedám. Šineme si to v pohodě serpentýnkama ze špindlu, mudrujem a najednou se v Márovi probudil Sebastian Loeb a už sme se řítili driftem, jenže opět NO vision NO control, a prdel se začla nebezpečně přetáčet moc dopředu a předek nebezpečně blízko sněhovýmu kopci na kraji silnice. Mára jako starej fotr ONE HAND vyrovnal a tak nedošlo na žádnej swič! ale byla by to sranda. Neni všem dnům konec a Váňa nám může o pár kiláků dál předvést další uměleckej kousek. Blížíme se k přejezdu, blikaj červený světla, před náma škodárna. Řidič kouká jestli jede vlak, ale nebrzdí, blížíme se k autu před náma nebezpečně rychle až oba s honzou zařveme a mára konečně dupne na brzdu. Takovej slajd. ale ubrzdili sme to Pak zastávka u pumpy, honza si kupuje kolu na který je napsaný SUPER CENA 11KČ ale pod tim cedulka 14,-  U kasy prej ,,tak já bych si vzal tu kolu za jedenáct,, stejně ho vyfakovala a šťastně sme dojeli do prahy.

Díky všem magorům za fakt epesní vejlet okořeněnej super párty, pudrama a mudrama.

Jestli sem omylem zavítá někdo, kdo mě nezná, tak čtení je na vlastní nebezpečí!

Totální vožer a neuvěřitelnej konzík inside…

Všechno začlo opět nevinně, Pospi s Lůcou zase odjížděj na půl roku někam do kantáre a tak proč by sme se tam nevyslali taky. Večer klepu na stoupačky a pospi nějak neodpovídá. Je to tim, že do sebe s luckou ládujou vína už od 5 p.m. a sou už celkem OUT OF REGULÉR. Přisoluju si to o patro vejš se zbytkem vodky, mixuju se sponzorskym redbullem a během chvíle se dostávám na stejnou vlnu jak sousedi. Pouštíme furt dokola Luštělu a nabíráme na ně náladu! Pospi už se solidně motá, nechápe že je tak na sračky v devět večer, otvírá balkónový dveře a řve na celou ulici šílenej text patnáctin. Tady je video-si můžete prohlídnout jak sme vypadali v podvečer(hlavně pospi) Vzápětí to pro jistotu zalomil na svym pohodlnym gauči v obýváku. Do toho se k nám řítí Dejv s další flaškou vodky, ale bohužel dorazil uplně jinam a tak se kýblujeme do osobního taxíku s řidičem Wildou, maki combem dalších redbullů a solidní vyndaností a sluštíme si to směr Matrix. Nabíráme magora dejva, kterej nám už připravil super drink, vystupujeme z taxíku a ocitáme se ve frontě, která vede do doupěte patnáctek a z kterýho jenom stoupá pára… OMG to bude něco strašnýho, za chvíli platíme 60,- (kromě dejva, kterýho si nikdo nevšim) a sme vevnitř spolu s celou prahou a už slyšíme ten strašnej ,,zpěv,, Luštěly. Je tam taková vlhkost, že je všechno orosený (včetně mýho combovýho voděodolnýho foťáku) a ze stropu kape!! Nejvíc asi kapalo na maják těm třem magorkám na pódiu, protože horší skřeky sme snad vživotě neslyšela To bylo fakt KURVA OUT OF REGULÉR, a k EPESI to mělo taky hodně daleko, ale byla to sranda. Kotel větší než na jakýkoliv známý kapele, s tim rozdílem, že z Luštělek si tam každej dělal tak akorát prdel. Pankáči, hopeři, metaláci, diskanti, technaři, junglisti, mámy, babičky - všechno to tam kalilo (určitě i ňáký klauni) a najednou přišly PATNÁCTINY! A kurva! Pogo, kotel, pot, strach, utrpení, smrad, lokty, stres, bolest - no a co máme občanky!!!! Mix s pospim uprostřed poga se navzájem držíme aby nás dav magorů neušlapal, nechápu co se děje Strašná estráda! Minimální ochutnávka here!! (to červený je odkaz pro některý experty, který to furt nechápou a píšou mi že nic neviděj) Jakmile skončil ten jejich příšernej falešnej zpěv, všech milion lidí se narvalo do chodbičky mezi hajzly (půlka na chcaní, půlka do šaten) a tendle masivní špunt tam zůstal asi tak dvě hodiny. To způsobilo, že nejvíc vožralý lidi už chcaly pod stoly a zbytek se přesunul přes bary na parket, kde to už rozjížděl super našláplej dýdžej a rozjel strašný hity. Všichni doufáme, že Luštělky přišly o blány v bekstejdži a že si to pořádně užily. Skvadra Pospi, Lucka, Dejv a Mixér diktovali pár hodin parket a myslim, že celej Freezgang může litovat, že o tuhle párty přišel. Pospi zjišťuje, že usíná a tak se oblíká, pak se zase slíká, protože přišel hit a strašná trsačka, ale po chvíli se totálně spocený a mokrý přesouváme do našeho taxíka-díky wildo- vykládáme lucku, vykládáme sebe a co se nestane: ÁFTERPÁRTY U POSPIHO! Do prdele! Pouštíme Luštělu, nalejváme pár slivovic a totálně na kopry, na sračky, kantáre v prdeli usínáme…

Celý PATNÁCTINY live TADY!! - OMG to je fakt strašný!!!!! :D

Nějaký fotky ZDE, ale sou fakt špatný…

Všichni kdo tam byli se přidejte SEM , skupina na FB, někdo tam píše, že našel mobil, tak třeba je někoho z Vás…

Zrození epesního snowparku na bándyho bek járdu uvnitř….

Je pondělí 11. ledna 2010, hlavní stránka Metra hlásá Sněhové šílenství nekončí, všichni magoři už sou v pozoru a vyndavaj lopaty… Bándy svolává šílenou akci pod názvem Back Yard Yam v old skůl štajlu a schání kolečko, rejl a starý jeansy. Někdo maká už od rána a postupně se schází celý combo Freezgangu u lopat a krumpáčů. Sněhu je dost, práce ještě víc, ale to co roste bándymu na zahradě je neuvěřitelnej epesní a hlavně regulérní snowpark tvořenej dvěma lajnama, kterej by ste těžko hledali široko daleko v celé džibutě i za jejíma hranicema. Beny začíná pokoušet umělou trubku z bauhauzu, na kterou hodil nenápadně očko a obratem jí přeříz. Pákrát si jí ještě otočil, ale to už se na ní vrhli i jeho kamarádi a naložili jí takovym stylem, že to porno už bohužel nevydržela. V zápětí přichází Amík a nastoluje novou éru klauní epese ve svym třímetrovym ultraMegaXXL svítícím barevnym svršku, podtrženym červenejma klauníma gaťkama a zaujímá první místo v hitparádě Klaun Roku 2010. Místo trubky nasazujeme regulérní zábradlí a už si to na něm pěkně solíme.  louče sou zapálený a na scéně se objevuje Mouras se svym lanem a začíná se nabírat monstr rychlost na skoky i na spinu, která se furt zvyšuje a vylepšuje. Aby toho nebylo dost, v zádu se nám nějaký důchodce v županu snaží ukrást sníh a obratně si ho háže do našeho kolečka. Vyklubal se z něj důchodce ve formě jménem Fero Županovič, byl zařazen do Flís Gengu a celý zbytek večera nás bavil kaskadérskými kousky na velkym skoku. Máme hlad a malej bándy s čepicí z ruska přiváží strašný kombo asi dvacetisedmi čísburgrů+salát+kečup od pana MC, aby sme měli z čeho házet pizzu…Otoušek má orgasmus a po krátký přestávce se zase začíná hrotit. Sešn vrcholí posledníma úpravama parku, leštění, polejvání a přihazování jede až do úplný dokonalosti a my se můžeme těšit na druhej den, až to bándymu stvrdne…;) Okolí domu je totálně vybraný od sněhu, sousedi nechápou co dělá lyžař na hromadě sněhu u vjezdový brány a do týdne čekáme telefonát od města s nabídkama práce. My ale nejsme žádný úkáčka… Loučíme se, děkujeme Nikče za grog, všem zúčastněným za zábavu a s dejvem, amíkem a štýfou sedáme k micinovi do OUTA a se zamrzlym předním sklem valíme docela NO VISION domů.

Vol. II

Druhej den se scházíme zase v hojném počtu a Amík sehnal paletu, takže už máme stabilnější rozjezd, než včerejší PlastStůl. Magoři přivážej strašně dlouhou rouru, aby se jí pak snažili hromadně přeříznout za světla nových loučí v romantické atmosféře a naštěstí se jim to nedaří!  Bándymu to naštěstí stvrdlo! Povrch lesklejší, rychlost je větší, odrazy pevnější a pády bolavější. Bibi nasazuje tepláky, hroty jedou a my opět začínáme mít hlad. Voláme Dejvovi o pomoc a ten si to k nám špasíruje v T-Pizza Outě, který nebrzdí a jemu to vůbec nevadí. Po náročnejch několika hodinách skákání se vyrýsovala nejlepší držka v podobě štýfova zapíchnutí se do spiny a následná líbačka s ní.  Keců bylo dost TADY SOU FOTA!!

Nečtu to po sobě, tak si nic nedělejte z těch chyb…;)

Hodnocení kalby v aspenu od 1-10:

Kopry: 26

Vokna: 82

Držky: 18

Dance: 13

Suchý trenky: 0

Klauni: 10+

Výkus: 11

Regulér: v reguléru

Epesní mixáž inside….

Původně sem chtěla rozjet velkej report o poježdění v Alpách, kam sme zamířili se sumcem, ale trochu to zastínila monstr kalba na silvestra, tak se rovnou přesuneme k ní. Stejně v Itálii nebyli žádný klauni….

Je 31.12.2009 odpoledne a sme střízlivý. Sraz u magora Zdendy s Dejvem a Apem. Vybíráme mezi BMW bez podvozku, s totálně sjetejma gumama a zvučnym větrákem a Pežotem 205, kterej je velkej jak kuchyňskej stůl, ale aspoň mu fungujou brzdy. Ládujeme tam mí maki kombo petard, spacáky, Apa baťoh s polštářem a vyrážíme směr Aspen. První zastávka u Drauga pro obrovskou krabici, která se stejně nikam nevejde, druhá zastávka Shell pěkně v protisměru, třetí zastávka nafouknout gumy (nebo spíš pláště). Kluci v zádu už míchaj džus s vodkou a hepy ňů ír se blíží V bolce to jistí mekáč, kde na nás koukali jak na opice a pátá zastávka je v podobě zdendovi babičky v Nový Pace, kde zdenda položil kabel a mohli sme jet dál. Došel náš vodka mix a zatim co mixér stojí venku a mixuje běloruskou vodku od foxe s 4packem redbullů zdenda si to pěkně driftuje až mi málem přejel nohy. Další stopku dáváme u pumpy pro další chlast, pak znova stavíme ve vrchlabí u draugový mámy nebo co, vykládáme OBRkrabici, odpalujeme se zdenálem první Megy a po nevim kolika hodinách dorážíme do Squatu ve špindlu.

Vokno

coma

vokno

vokno jak svině

coma

Bohužel si pamatuju uplný hovno a pro ty co tam nebyli: šli sme do nějakýho prvního baru, ze kterýho mám všechny fotky, pak na nějakej kopec, na kterej vedla ledová cesta a nikdo se tam nemohl vyšplhat, tam se odpálily všechny petardy (i mí maki kombo prej) a už v roce 2010 na kopry a po držce pěkně dolů do Dolský. Kdyby někdo chtěl napsat tuhle část reportu, tak prosím

Sou 4 ráno a já najednou ležim pod stolem v doupěti lásky, což mě znepokojuje, nechápu proč nekalim, zjišťuju, že se nemůžu postavit na levou nohu, seru na to, oblíkám se a dokulhávám jako strašnej hovnař zpátky do Dolský, kde bibi kterej mě uklízel absolutně nechápe. (mezitim se zdenda vyšplhává po sjezdovce na svatej petr ) Na Dolský teprve potkávám EPESNÍ hitparádu klaunů, kterou vyhrává někdo ve žlutym triku UltraMegaXXXL. Amík hlásí jak sou všichni okolo tlustý a hnusný, strašně klopíme panáky a mě jenom mrzí, že sem vybila baterku ve foťáku už v tom prvnim baru…

HITPARÁDA KOPERNÍKŮ TADY Doporučuju jet fotku po fotce, protože co fotka to strašný ústřičí ksichti v koprech do regulérní klasiky z džibuty

První ježdění ve Špindlu, Pospi koperník párty a After X-Mass párty uvnitř…

Nejdřív se omlouvám všem věrným i novým fanouškům mixpultu a všem který už nevěřili, že by se tady mohlo něco objevit… Poslední článek Anglickej trip má sice pokračování v podobě Euro tripu, ale protože mi ukradli foťák, neměla sem z čeho udělat report a tak máte prostě smůlu. Novej stroj sem obdržela před Vánocema, je to Mju Touch 6010, bude sjíždět zase všechny párty, mejdany, šílený akce a jeho oku nikdo neunikne. Má jeden super upgrade a to že se rád cachtá ve vodě (3m), rád sebou mlátí o zem(1,5m) a na mráz nám taky sere. Můžete uzavírat sázky, za jak dlouho ho budu posílat na reklamaci.

Herlíkovice+Špindl

V pátek 18. prosice se náhle dozvídám, že mám volnou postel v  Herlíkovicích a volnýho fleka v Daliborově autě taky směr Špindl. Tahle kombinace do sebe zapadá, sraz s Bibim na budapešti vyšel a už si to šineme na sever. První den Herlíkovice v mínus patnácti s Rýšou, Danem, Káťou a Fílou dopad až na mírný zranění docela dobře a ani sme se večer nezbořili do sraček narozdíl od Špindlerovský krů, která druhej den vypadala dost použitě. Neděle ve špílu nám připravila mínus devatenáct a to už bylo docela kongo, který málem nepřežil bibi v moiře, triku a bundě (to je teda divný..). Freeride akce nás nijak nevzrušila, Váňa si to dával na svym novym kompletu a já sem okusila co vydrží novej fotoaparát: První regulérní kreš test here!! a další slušnej MálemKreš s Váňou a dítětem tady!! Nic neni nijak sestřihaný, protože ted nemám v kompu žádnej program a nestíhám tak sory.. Fotky z celýho víkendu sou tady!

Přesun špíl-praha zajistil dalibor a tak sme mohli v klidu nasrat rodiče a jít rovnou na poker do Jarmarku, kam si to přisolil i ital Pospi- jak si na něj každej šáhne uvidíte ZDE! a pár fotek je klasicky na rajčeti.

To, že se blížej vánoce nikoho nevzrušovalo tolik, jako že se blíží Pospec a Lucka welcome Strip show party, na kterou se všichni připravovali jak jaterně tak psychicky už pěknejch pár tejdnů. Začátek sem trochu prošvihla, ale aspoň si pamatuju to nejhlavnější, když se Pospi začal slíkat a rozjel pořádný porno společně s Draugem. Hned co sme si prohlídli jejich půlky rozjela strašnej styl ještě Dita, která si bohužel nepřivedla Karla golfistu a to sem musela oplakat panákem vodky… Pospi házel pizzu u hajzlu, pak spal venku nahej, pár nejmenovaných se vykousávalo kde to jen šlo, skleničky se rozbíjely, strip show proběhla v pořádku a pak se stala jedna věc uplně všem a to v podání HROMADNÝHO COMATU.  To, jak se kdo dostal domu, nebo kde se kdo a jak probudil si povíme v soukromí na fejsbuku a sem to RAČI tahat nebudu Sme sice rádi, že si hovno pamatujeme ale velký bratr nás sledoval a fotky sou TADY!!! Bohužel pak došla baterka a blesk už nejel, tak je ten konec trochu na negra. Mám i pár vostrejch videí, ale ty se musej jasově upravit, a teď mi to nejde uložit, tak si asi musíte počkat.

Druhej den sme se sešli nejdřív naprosto vylitý s dejvem v KFC na bezednym kelímku, kde nás obsluhoval Shaun White a nechtěl mi dát HONG KONG MENU. Večer míting už i s Váňou, Vinčíkem a opět se šónem v hlavní roli, kde sme zjistili ty strašný vokna ze včéra. Pomudrovali sme, dostala sem od Dejva k vánocům šmakuládní kečup a šli sme domu.

Vánoce

Je dvacátýhočtvrtýho, vánoční úklid se nekonal, vyzvedává mě Zdenda a solíme si to do kůldárků popřát si pěkný svátky, který stejně strávíme spolu. Dostávám od zookultůry DVDčko a NEPRŮSTŘELNOU VESTU což už fakt neni normální fotky sou tady;)

Vánoce sme snad nějak přežili a tak sme si dali štědrovečerní mudrovačku spojenou s šou mí jór prskavky stajl ve třetim patře ve složení Pospi, Mixér, Sumec, Zdenda, Váňa, Vinčík a Bibi. Fotky z rituálu here.

Tak a je to. Teď se seberu a pojedu se zookultůrou do Alp, takže se těšte na ňáký šmakuládní fota a věřte, že komenty na mixpultu si přečte víc lidí než na fejsbuku aloha

Londýn, Birmingham, Liverpool, Holyhead. Stopování, kempování, párty, couchsurfing a všechno dohromady uvnitř…

Sory za takovou pauzu, ale prostě sem ňák nestíhala. Zřejmě budu muset vynechat ten slibovanej report s grafama o paněžní nouzi ve Vancouveru a rovnou se vrhnout na můj novej trip.

Deme na to: Mezi příletem z Vancouveru a odletem ,,někam,, sem měla několik povinností: připravit sraz 10 let Bítovský (což je cyklistickej oddíl), udělat zkoušky na vejšku, vydělat ňáky prachy a připravit ten vejletíček. Sraz se zdařil, zkoušky na UK bohužel ne a práce na baseballovim hřišti vynesla zlaťáky, za který sem si mohla dovolit pár profesionálních kempinkovejch blbostí. Trip není vo tom jen tak někam jet, ale vo tom setkat se znovu s Braedenem. Sraz v Londýně 5.7.2009 ve 12pm pod Big Benem. Docela americkej film natáčenej v UK ne? Dobrý. Trávim desítky hodin na netu zjišťovánim informací o naší cestě na sever (Braeden chce vidět Skotsko). Zjišťuju letenky, hotely, vlaky, busy, transféry, trajekty a zajišťuju CouchSurfing.

To si zaslouží trochu reklamy a vysvětlení pro ty, kteří ještě neměli tu čest: CouchSurfing je dejme tomu web, kde si prostě uděláš profil, naházíš tam fotky, vyplníš o sobě informace a jedeš. Když seš člověk, kterej má doma gauč, postel, madraci, nebo aspoň místo na zemi a chceš poznat nový lidi z celýho světa, vyplníš si do profilu například Určitě mám volnej gauč a to zamená, že ti všichni CSeři můžou napsat zprávu, kde se zmíněj kdy kde jak a proč cestujou přes ČR a jestli můžou serfovat tvůj gauč thats mean spát u tebe.

Koupila sem si letenku už na třetího července, protože byla mnohem levnější a potřebovala sem na dva dny někde spát, protože od 5. sem zajistila neuvěřitelnej hotel na tři dny. Poslala sem přes 70 unikátních zpráv Londýnskejm Cserům, skoro všichni odepsali, ale bohužel už u nich někdo to datum spal, nebo tou dobou serfujou na jinejch gaučích a nejsou doma. Nevadí, je večer před odletem a já posílám zprávu na Emergency Couch in London a během půl hodiny se mi ozvalo několik lidí. Vybírám Johna, kterej má na profilu spoustu kamarádů a pozitivních referencí od CSrů a slibuju příchod třetího kolem poledne.

Balim do 3 do rána moje super profesionální turistický vybavení, spim hodinu a v 5:30 přijíždí hovado Ondra Hráský, nakládá mě do sloupkem nabořený káry a solíme to směrem na Ruzyň s tvrdym. Můj profi bágl váží 19,9 kg, což je asi nejprofesionálnější na celim letu. Vezu všechny věci na kempování a Braeden je očekáván mít volno v báglu aby sme si to rozdělili. Tady je můj profesionální seznam věcí, kde najdeš jen věci užitečné: Stan, Spacák, samonafukovací karimatka, PePo, Sirky, Provaz, Kolíčky, Vařič (zatim bez bomby šéfe), 2talíře, 2 hrníčky, Hrnec, Menší hrnec jako Poklička, držák(kterej z toho udělá pánev), cedník as well as napařovač, příbory, fixa, čínský nudle, těstoviny, sůl, sušený mlíko, musli, med, 2konzervy s Tunákem, 3 PÁRTY BREJLE, MODRÁ PARUKA, komp, foťák, kabely, baterka, kalhoty, kraťasy, 4 trička, bunda, nový plavky a trenky s motorkama, pak náký blbosti and thats it.

Sem v Londýně na Lutonu, beru bus do Londýna jakože takovýho, platim asi 12 babek z čehož nemůžu, seznamuju se s češkou, vystupuju na Victorii a solim to k Big Benu, kde sem měla sraz ještě s jednim týpkem, ale nakonec sme se nesešli, takže to solim k mejm prvním CouchSurferům.

Vlezu do londýnskýho metra. A kurva. 100°C a největší masa lidí se na mě valí v největších zástupech a já se snažim prodrat s mim obrovskym báglem na zádech a s tim menšim na břiše aspoň k vokínku na lístky. Zjišťuju, že 5 dnů v londýně mě asi zabije, protože doprava je tady stejně drahá jak ve Vancouveru. Zorientovala sem se v pěti trasách, vybírám červenou, potim se jak v sauně a nejhorší je, že vedle mě se potí dalších sto lidí. Vystupuju na Laytonstone a po deseti minutách pěšky dorážim k Johnovu hauzu, kde mě vřele vítaj i další CouchSurfeři a smějou se mi kolik mám sebou věcí. Barák je velkej, v něm 4 obyvatelé+2 Csři, zahrada s bazénem super. Po ňákym tom seznámení se pakuju s Brainem(nevim jak se speluje jeho méno) do města. Navštěvuju skvělej Tower Bridge, kupuju bombu na vaření a vidim spoustu jinejch blbostí, z kterejch sem unešená. Mám slunečný počasí a je mi fajn. Skvěle strávenej den mě zabil společně s tim cestovánim a tak sem doma fakt brutálně unavená a snažim se komunikovat s mejma hostitelama. Dneska nestihli zjisit s kym maj tu čest, protože sem se jevila jako velice klidnej člověk, kterej usnul uprostřed konverzace v obýváku. Ráno (1pm) si dávám včera koupenej chleba za jednoho quita, zjišťuju ňáký věci na netu a asi na tři hodiny se vydávám zase do města, kde se připojuju k tisícům lidem na Trafaglar square, který slavěj Gay parade viz fotky. V metru je ještě větší vedro a já si řikám, že to asi nepřežiju. Doma se už připravuje BBQ párty a tak kupuju piva a brambůrky. Přídu na zahradu, maso se začíná dělat a já sem pozvaná do jejich skvělýho dětskýho bazénu. Počkám chvíli než se mi vychladí pivko v mrazáku a skáču tam po hlavě (skoro). To už tam sedí další nová CSerka a spolubydlící kterej je docela slušně nasračky. Vodpálili sme to ve velkym, pak sme všechno sežrali a skoro všechno vypili, zahráli sme si chlastací hru, která nás všechny zabila a já si nasazuju mojí sexy párty modrou paruku, řvu happy new year a hostitelé na to konto vytahujou petardy a de se ven vodpalovat. To už zjistili co sem zač a Paul mě zve na ňákou Haus Párty někde ve městě. Řikám sakra nemůžu jít kalit někam když nevim jak se odtamtud dostanu domu, ale nakonec beru foťák, zbylý piva do tašky a je to tady.Vynořujeme se někde na ulici a připojujeme se k nějaký skupině lidí, který evidentně dou na tu samou akci. Je nás přibližně dvacet, ale to, co se nachází v tom domě je prostě nespočitatelnej počet lidí! Asi pětipatrovej barák totálně narvanej mladejma lidma a neuvěřitelenej bordel. To sem fakt nečekala, ale baví mě to každej si pučuje moje párty brejle a bohužel mi kixá už druhá baterka ve foťáku hodně brzo. Domu se dostávám někdy za světla-no prostě klasika-tyvole druhej den v londýně!!To snad ne.

Ráno musim brzo vstávat, mám sraz s Braedenem!! Sem nejvíc unavená, ale těšim se neuvěřitelnym stylem!! Vlezu do metra, jedu na čas, a co se nestane, nemůžu přestoupit na jubilee line, protože jí dneska zavřeli. A kurva! Musim přestupovat znova dvakrát, jedu pozdě o 45 minut a Braedenovi nefunguje mobil. Konečně se dostávám pod Big Ben, Braeden nikde a já nevim co mám dělat. Sedám si na nějakou věc uprostřed chodníku a volám do hotelu, jestli už tam není. No není, tak jí diktuju číslo na který má zavolat když tam příde, ale nestíhám ho dopovědět a Braeden se zjevil. Sem nejšťastnější člověk na světě a jestli ne tak aspoň nejšťastnější člověk pod Big Benem. Přesunujeme se do Hotelu, kterej není blízko, ale je skvělej: Holiday Inn, co víc si přát. Tři dny v hotelu sme tak ňák strávili stylem vstáváme na snídani, pokračujeme ve spaní do 12ti a pak se de do města a přichází se pozdě večer. Viděli sme toho hodně, policajt nás vyhodil z dětskejch houpaček a tvářil se vostře, zatím co já sem se mu smála, taky sme hodně utratili a každej den si řikáme: teď utratíme trochu víc a pak budeme šetřit – no hovno sme tady poprví a naposled. Končej nám tři dny v Londýně a máme se přesunout do Birminghamu, kde už mám zařízenej couch na dvě noci. Dneska se to tak ňák slušně řečeno nepovedlo. Místo stopování se celej den přesunujeme z místa na místo, lidi nás posílaj pokaždý jinam a my hledám jenom to místo na stopování. Uprostřed dne rozbalujeme kemp někde pod stromem a dáváme si moje český čínský nudle uvařený na mim sexy vařiči. Chýlí se k večeru a já píšu SMSku Johnovi, jestli u něj nemůžeme strávit znova jednu noc, že naše hitch hiking sucked. John je šťastnej, že mě znova uvidí a sme vítáni. Takže se po totálně náročnym dnu, kdy každejch dvacet minut jízdy ňákym prostředkem nahazuješ na záda batoh těžkej jako kráva, bez žádnýho výsledku dostávám zpátky tam kde sem byla Tady už je zase velká párty, tři nový CSerky, tequila a piva co sme cestou nabrali. Sem hotová, usínám zase až pozdě v noci a moje únava se celkem nabaluje.

Ráno se vydáváme na lepší místo pro stop, který sme vyčekovali na netu, ale cesta k němu nebyla jednoduchá. Stojíme na mostě nad dálnicí kam potřebujeme a zjišťujeme, že nejdřív musíme překrosit ňáký staveniště a potom džugli. Na staveništi nacházíme krásnej lesík kde rozbalujeme kemp, vaříme nudle, děláme sendviče a já píšu ceduli BIRMINGHAM. Konečně se dostáváme přes tři ploty, les, křoví, pole a louku na naše místo a já sem nejvíc šťastná. Angličani převážně trouběj, serou na nás a po hodině staví první auto-BOHUŽEL POLICEJNÍ. Musíme se spakovat a jít pryč. No to mě poser. Deme na vlak a já si zapisuju druhej kontakt s poldou za 5 dnů.

Fotky z tohodle ZDE

Birmingham: Přesun vlakem byl luxusní, se zásuvkou, takže sem mohla začít psát tendle report. Na nádraží nas vyzvedává hyperaktivní Paolo a vede nás k němu do bytu. Po sprše se vydáváme do místní hospůdky na jedno. Ochutnávám nějakou specialitu teplý pivo ale je to hnus a chci něco normálního. Pivo sme si opravdu dali jen jedno, protože Paolo musí vstávat brzo a já sem tak hotová, že už fakt ani nevim. Paolo nám dává klíče od bytu, takže nemusíme vstávat a já se konečně docela vyspala až na Braedenovo naštěstí občasný chrápání. Vstáváme přibližně v půl druhý, deme do města a ze mě se stává mohutně šťastnej člověk, protože první co vidim v Birminghamu je FREESTYLE MOTOKROS REDBULL X FIGHTERS!! Posírám se z toho, fotim kontrast mezi katedrálou, která leží hned vedle super nový multi moderní budovy a FMX. Lezeme na takovej výčnělek odkud nás během několika minut vyhazuje policajt (UŽ PO TŘETÍ!!). Braeden mele něco o tom, že se mnou má víc potíží s policií než za celej jeho život…Šou má přestávku a my se vydáváme na okružní jízdu po městě, kupujeme něco, parkujeme v parku a zjišťujeme, že menší město bez zástupů tlačících se lidí všude kolem nám vyhovuje líp než Londýn. V šest máme sraz s Paolem doma, vaříme večeři (Český špagety) otevíráme první pivo a připravujeme se na nějakej koncert kam nás chce vzít. Nejdřív váháme, protože sme docela hotový, ale samozřejmě to nemohlo dopadnout jinak. Pakuju párty brejle a vydáváme se asi 7 minut vlakem. Na konzertě potkáváme spoustu CSrů, já rozumim Braedenovi líp než voni a řikaj mi že mám AMERICKEJ AKCENT. A sakra, je to tady. Koncert proběh v pohodě, já sem vyhrála v tombole flašku vína (upozorňuju, že byly jenom 4 výhry!!) a my sme se přesunuli někam do města, že prej se de ještě do nějakýho klubu. Jak se tak přibližujeme, vidíme na něm samý duhový vlajky a je nám jasný, že to je gey bar. Byla tam docela prdel a my s Braedenem sme způsobili docela pozdvižení.Paolo si bere do náručí jeho bejvalou spolubydlící a neseme se domu v ranních hodinách. Párty hodně slušná, vstáváme všichni okolo poledne a Paolo nás přesvědčuje aby sme zůstali ještě jednu noc, že sme hovada a jeho kamarádi. My už máme vybranou cestu na sever a tak se pak loučíme, nechávám mu zbytek vyhranýho vína a deme na autobus do Liverpoolu. V Liverpoolu strávíme pouze hoďku a nasedáme do autobusu do Holyheadu, což je uplně nalevo, takovej výběžek. Ted zrovna sedim v tom busu a píšu todle celý na mim super profesionálnim novym noťasovi. Venku prší a my se budeme přesunout do jednoho kempu, kterej je asi dva kilometry od nádraží, tak doufáme, že to přežijeme ve zdraví a postavíme v pohodě stan. Držte nám palce, naše další plány zatím vypadaj na pár dnů kempování někde v přírodě a pak přesun trajektem do Dublinu. Naše plány se ale každej den měněj, takže Cya!!

S připojenim na net to neni slavný tak se uklidněte

Na rajče dávám naprosto všechny fotky, nepromazávám to, takže se nedivte. Je toho tolik, že nestíhám ani je skouknout. (ted mi sem nejde hodit odkaz ale je to rajce.net a vyhledejte moje alba pod MIXPULT)  

SuperKára, Velikonoce, NHL Play OFF, Whistler, UK Subs a 4:20. Check it out!

Sorry, že sem Vám všem nedávala žádný echo, ale až si přečtete tydle blbosti, hned budete vědět, proč mixér neměl čas.

Kdo začne číst, musí dočíst až do konce, to je pravidlo!!!

Vezmu to pěkně popořádku: Koncem března se nic zvláštního nedělo, konec práce se blížil a tak sem makala vo sto šest, abych ušetřila co nejvíc doláčů na pozdější srandy.

SuperMegaKára

První sranda byla AUTO! Moji spolubydlící měli v garáži káru, a né jen tak ledajakou. Stála je $1 (čti JEDEN JEDINEJ DOLAR), takže všem bylo jasný, že tadle super kára je skoro nepoužitelná. To ale nikomu nevadilo, udělali obchod a trošku se v tom pohrabali. Pohrabání znamenalo, že zjistili, že s tim nic udělat nejde a tak to aspoň dostalo novej fejslift v podobě leštidla. Už ste asi nadržený jaký auto to vlastně bylo. Slavné odhalení mělo bejt zde, ale video nemám (viz konec článku). Pár fotek zde.

Dostala jsem krátké školení: Na nic nešahej, nebo to upadne. Auto nezamykej, protože to nejde. Chovej se k němu slušně, nebo se naštve. Řaď jenom Reverse a Drive, na to ostatní se radši ani nekoukej, nebo to kixne. A poslední věc nebyla rada ale jenom upozornění: Toto auto se po pár kilometrech samo vypne, ale mělo by jít po pár pokusech znovu nastartovat.

Poděkovala sem, řekla sem si, že nejsem hovnař a zajeli sme do Superstoru koupit pojištění a od té doby se mixér stal řidičem Mazdy 626 v automatu. Přestaňte tleskat, to hlavní teprve přijde. Měla sem velkou radost a řikám si, no tak já přece musim někam jet! Tak sem hodila prkno do auta a jela na Cypress. Varování kluků mě nepřesvědčilo a vyrazila sem. V afektu štěstí sem si zapoměla boty a tak sem si je tam musela pučit. Auto k mému údivu fungovalo naprosto v klidu a já sem v pohodě dojela domu. Zde sem ale zjistila, že boty sem si pučovala na řidičák, kterej sem tam samozřejmě nechala. A doprdele! Dalších pár dnů pracuju a nebudu mít čas si tam udělat vejlet. Volám, zařizuju a Cypress posílá mixérovi řidičák poštou. První vejlet skoro v pohodě, následky přídou pozdějc.

AutoKix I + Gittas Bye Bye Party

Následovala párty na rozloučenou s naší německou spolubydlící Gittou. Jenže vona potřebovala brzo ráno odvést na letiště. Všichni se nějakym způsobem vyeliminovali a jedinej vhodnej kandidát na roli řidiče sem byla já. Okej, neskalim se jak prase a zvládnu to. Co se nestalo, přišli sme všichni v šest ráno domu nalitý jak tašky. V osum sem vstala společně s Mattem, kterej chtěl Gittu doprovodit na letiště taky, ale neměl řidičák. Zjistili sme, že skoro nemůžeme chodit, ale museli sme vyjet. Po strašnym bordelu na letišti (jako třeba že Matt si oblékl obráceně kalhoty i bundu, chodil pozpátku a strašil čínské turisty) sme jí vyprovodili a v klidu odjeli domu. Co se nestane, přejíždim celkem slušnej most přes Fraser River, odbočuju z mostu po jednoproudový odbočce a auto udělalo Blm Blm Blm a zůstalo stát. Stihla sem to mezi jednotlivejma Blmama dát trochu na stranu, takže mě aspon auta mohli pomalu předjíždět, ale bylo to na zrcátka. Ocitli sme se v prekérní situaci. Sedim ve chcíplim autě, bez řidičáku, kterej teď neni ani na Cypress ani u mě v kapse, v těle určitě nějakej ten zbytkáč, za mnou lajna jak hovado troubících aut a já si řikám, že jestli přijedou fízlové, tak asi Canada Trip končí…Mám štěstí v neštěstí a nějaký troubící auta za mnou mě, narozdíl od Matta neznervózňujou. Mám svůj problém a pomož si sám. Tak sem tam stála pár minut, zkoušela nastartovat , fízlové to nestihli a auto se chytlo. Tak to bylo o fous. Káru mám zatim pořád ráda.

AutoKix II

O pár dní později: Mám volnej den, probudim se celkem brzo, střízlivá, hodim BMXko do tý křasny, jedu v klidu až do Stanley parku, je sluníčko a vedro na tílko, objedu ho celej dokola podél pláže a udělám pár fotek (v těchhle fotkách můžete vidět Lions Bridge ze spoda). Mám hlad, jedu domu, vařim oběd, je asi pět hodin, řikám si co budu dělat. Vyndám bmxko z auta, hodim ho do garáže, hodim prkno do auta, nezapomenu si boty a vyrážim na Cypress. Bylo by to skvělý završení suprovýho dne, ale bohužel tam je zavřeno. Nejdřív nechápu, ale pak mi jediná osoba v celym středisku řekla, že už je duben a že končej už ňák dřív. Nevadí, hážu na sebe prknokalhoty a vydávám se pěšky po sjezdovce nahoru. Kochám se výhledem na Downtown přes moře a řikám si, že nechci domů. Po prdeli dolů a už si to drandim serpentýnama home. A teď to přišlo! BLM BLM BLM! Na palubce se rozsvítilo uplně všechno i to co tam nebylo, pak auto chcíplo, posilovač řízení nikde, brzda nefunkční! A doprdele podruhé!! Mixér chytá ručku a postupně končí těsně před sjezdem na velkej hlavní tah Vancouver-Whistler. Stmívalo se a já si zase řikám, kurva dyť vodzhora nikdo už nepojede a já tady umřu samou samotou! Snažim se to nastartovat ale tentokrát to byl jinej problém než předtim. Už sem to zkoušela mockrát a vypadalo to, že tahle baterka už nezvládne ani vyvěsit bílou vlajku. Zastavuju první auto, bohužel nemá kabely a já doufám, že neni poslední. Nebylo, vystoupil ňákej týpek, vysvětlila sem mu co nesmí a smí dělat a to hovado to nastartovalo na jeho první pokus. To bylo takový to-desetkrát to nejde po jedenáctý už jo. No asi si myslel že sem uplnej debil, nic sem nevysvětlovala a rychle sem jela doprdele. Zase si řikám (to už skoro vypadá že si mluvim pro sebe co?), že ty věřící to maj jednoduchý, se začnou modlit a myslej si, že jim ten nahoře pomůže, dyšto já sem věděla, že se na mě leda tak všichni vyserou..:D Solim si to po Route 99, skoro se modlim, ale spíš k převodovce, vjíždim na Lions Bridge (největší most v celym Vancouveru, kterej spojuje Vancouver s North Vancouver a je téměř pořád plnej), sem na začátku a najednou BLBLBLBLBLLM!(zkuste si to říct pro sebe, jak hnusně to zní!) Palubovka se rozsvítila zase celá asi na vteřinu a kix. Tohle už si řikám na hlas: A DO PRDELE! Snažim se startovat, nejde to, za mnou se začíná tvořit malá kolona a já doufám, že ted člověk za mnou s velkym BMWéčkem do mě aspoň trochu strčí! Rozsvicuju čtyry blinkry, startuju, chytlo to, popojíždim pár metrů, přibližuju se k horizontu, řidiči si oddychají  A TĚSNĚ PŘED HORIZONTEM: BLBLBLBLLLMMM!! Nejdřív bezmocně sedim, pak se rozhlížim po krásně osvětlenym nočnim Vancouveru (fakt nádhernej výhled) a přibližně tak třicet řidičů v koloně si začíná mluvit pro sebe něco ve smyslu  “fuck you, you fuckin fuck!” Kdyby v mim směru aspoň nebyl jenom jeden pruh…A auta jedoucí v protisměru byly tak blízko, že sem ani nemohla otevřít dveře a pomoct si nohou. Přestávám vnímat troubení, který už slušně splývá v jedno velký a startuju! Pomáhám si tělem podle vzoru kokosy na sněhu, asi tak dvoukilometrovou rychlostí přejíždim horizont a pomalu sjíždim na druhou stranu, utírám si čelo a nebrzdim až dolu, kde zastavuju v odbočovacim pruhu a pozoruju naprosto nasraný řidiče jak mě konečně předjížděj. Vidim velkou mezeru, startuju, posunuju se, pořád je to zkopce dolů, JEDU, a co myslíte kde mi to zase kixlo, NA AUTOBUSOVÝ ZASTÁVCE! No to mě poser! Rozjelo se to těsně před busem, takže sem ho skoro nezablokovala a odbočuju konečně z hlavního tahu pravoúhle doprava a BLM, přímo za zatáčkou, nadávám a rozjíždim to, zabočuju zase první doprava, kde by teoreticky měly bejt parkovací místa. Koukám před sebe, auto kixlo ale furt jelo, mírně z kopečka a všude napravo cedule zákaz parkování. No to snad ne! dojíždim až těsně před další křižovatku, za kterou se už smělo parkovat, ale všechno plný. Stojim před nějakym hotelem a činnost, kterou sem dělala by se dala popsat slovem: nevim. Tak sem tam tak seděla a nevěděla. Vylejzám rozhlížim se a hledám místo na parkování. Ten nahoře se zřejmě usmál, a hned první auto za křižovatkou navštívil páreček a vodvezli si ho. Skáču do auta, nejde to nastartovat, pouštim ručku a přibližuju se k tomu místu. Bohužel silnice sou zahlý ke krajům a auto se uprostřed křižovatky stáčí doprava. Pravé kolo naráží na záhyb obrubníku a já končim prdelí v křižovatce a nadávám velice nahlas. Kolem šel jenom ňákej zhulenej týpek, tak sem ho zaúkolovala, vytlačili sme to trochu zpět, já konečně nastartovala, tim sem mohla i votočit nefunkční volant doleva, kixlo to, ale auto zajelo jak po másle na to parkovací místo a bylo to. Kopla sem  do toho a šla domu. No tak mi řekněte, jestli je todle normální!!

Kára tam stála několik dnů. Mezitim sem si zašla na pár konzíků

UK Subs - dědkové, starý legendární pankáči, který to pořád solej v hodně velkym stylu, se ukázali v Cobaltu a rozmlátili, co se dalo

The Real McKenzies - Pravý skotský hovada z dudama, šílenym bubeníkem a tak podobně..obrovská šou v Pub 340 (po tomhle konzíku sem si odvezla káru zase domů, stačily jí na regeneraci jen tři dny)

Fucked Up - týpci, který se v Praze ukážou ještě letos, ale docela mě nasral zpěvák svejma antisemitickejma kecama, kdybych na ně šla dřív, tak jim nerozumim a bylo by to v pohodě, ale hudba dobrá..

Easter Lunch

Taky byly Velikonoce, a tak sem si našla čas barvit po šesti letech vajíčka. Nevim proč, ale o Velikonocích sem vždycky někde za hranicema na soustředění a tak mi děsně dlouho nikdo nenapráskal. Byla sem pozvaná na Velikonoční oběd k Láďovi, kde se sešli češi, slováci a ruska a tak sme si konečně pokecali normálně.

Science World

Pak sem navštívila Science World - dvě patra hlavolamů a optickejch klamů a já nevim čeho všeho, prostě sranda na celej den, kterou zakončíš OMNIMAXEM. Kino, který tě obklopuje kolem dokola. Marně sem hledala sochu pana kolegy Skřičky, který by nám vysvětlil, jaktože si připadám, že sedím na Měsíci, i když tam nesedím.

Hokejová NHL Play OFF, párty + Whistler

Skoro začíná poslední víkend v Kanadě, je pátek a já si jedu svojí super károu koupit lístek na Play Off! Normální člověk by si asi vybral nejdřív cenu a podle toho sedačku, ale já sem si řekla JÁ SI TO UŽIJU a vybrala si nejdřív sedačku a pak se dozvěděla nehoráznou cenu skoro 240 doláčů. Bože, už je ze mě skoro věřící, ale zezhora se nic nesype a tak platim kreditkou. Odpoledne kupuju triko Vancouver Canucks a večer se hrnu na zápas. Pánové a dámy, to sem ještě neviděla! Stahuju půlky co to dá, abych se náhodou z toho neposrala. Skanduju stylem mixér a užívám si zápas jako hovado. Vyhráváme 3:0 a já se v opojení vracim domu. To sem asi neměla dělat. V domě na mě čeká 35 lidí s dojemnejma slovama a s galónem piva- lejou do mě další a další chlast a sem tam si i pobrečim. Mezitim sem jim oznámila, že zejtra se jede na Whistler a tak sme taky učinili. Vstávám po pár hodinách spánku a se STRAŠNOU VOPICÍ!!! Je mi blbě, házíme prkna do Callumovi funkční káry a jedem. Nevíme, komu je víc blbě, ale asi vyhrávám. V půlce cesty se střídám s Callumem, kterej spal asi hodinu, a nechtěl riskovat mikrospánek, řídim v pohodě, ale celá se klepu a kluci se mi smějou. SME VE WHISTLERU a mě je, jak se slušně říká: ŠOUFL! Vybírám si místo kam to budu házet a bohužel je mi blbě až přibližně do dvou!! Nikam to sice neházim ale ve čtyři se tam končí a já doufám, že sem si to i přes to užila. Ale jasně že sem si to užila! Bylo to vostrý!!

Z neděle na pondělí se doma zase sešlo plno lidí se se mnou rozloučit, ale já už sem byla spíš na měkko než na pivo. Balim, a docela smutnim.

4:20

Je pondělí 20. 4. 2009 , fakt špatnej i fakt dobrej den. Du si vyzvednout poslední šeky do práce, du do bank a směnáren a tak podobně no nic zvláštního. Zvláštní je ale tenhle den pro Vancouver. Dvacátýho dubna se tady totiž slaví největší svátek marihuany vůbec. Celý obyvatelstvo se sejde před Art Gallery, kde se rozhazujou brka atak dále a v jeden okamžik, což je 4:20 místního času si zapálej brko. Tisíce lidí najednou! To znázorňuje to, že si první brko jakoby dáváš ve čtyři dvacet po práci…Pohled na dav lidí, z kterejch se doutná a kouř tvoří dvoumetrovou mlhu nad hlavama je nezapomenutelnej. Ten den sem byla zřejmě jedinej nezhulenej člověk v celim Vancity… Říká se, že na four twenty je nejvíc bouraček a chaosu, protože řidiči sou zhulený, chodci sou zhulený, policajti sou zhulený, kravaťáci sou zhulený, a zbytek lidí je taky zhulenej…Chaos slušnej.

Samozřejmě příběhů je víc, navštívila sem například Džungli, Museum of Anthropology a nuda hipízáckou pláž a pekla sem koláče pro sousedy, protože sem tam v noci troubila a všechny sem vzbudila, ale to už neni tak zajímavý…

Já vodlítla s velkym kvantem slz a teď už si mě můžete užít v čechách.

Tento report věnuji velikému fanouškovi mixpultu panu profesorovi Šerýchovi k narozeninám!!

Kdo má ňáký dotazy tak sem s tim, ale lepší osobně, víte jak to chodí…

Díky všem za podporu a sledovanost a v jednom z příštích reportů se dozvíte co mi Kanada přinesla do života… see ya

Ve článku sou asi chyby, ale což…

Teď všichni očekávaj násol fotek, ale bohužel, ten komp, co přežil kanadu, fungovat nechce, a sou v něm bohužel fotky z NHL, koncertů a hlavně VIDEO  k tomu autu. Na rajčeti najdete jenom fotky z Gittas Bye Bye Party, Auto, Cypress a Stanley park na bmxku. Až ty fotky z toho vymlátim, určitě je sem šoupnu. Nashledanou u příštího dílu…

Fotky ZDE!

Prkno, Callum back from the deth party, St. Patricks day, Pub Crawl, kixlej komp, nový bydlení, zhulenej děda a mnohem víc uvnitř…

Je to tady, teď ste museli čekat fakt pekelně dlouho, zatimco já sem si jenom užívala…

Prkno:

Od posledního reportu sem využila každý volno v práci a vodpálila sem to už pětkrát na Cypress. Zažila sem nejrůznější počasí, ale většinou sněžilo, takže sem sice nevytvořila moc novejch fotek, ale zato sem si to solila v super prašanu a freeridu..  Jednou bohužel pršelo celej den, ale to mě neodradilo a zůstala sem tam devět hodin bez přestávky, což je asi můj rekord. Fotky ze Cypress here

WHISTLER:

Co se nestalo, DOSTALA SEM SE KONEČNĚ DO WHISTLERU!!! Středisko, kuli kterýmu sem tady, kuli kterýmu sem makala jak debil a ještě furt makám. Středisko, který nemá vrchol, má jich přinejmenšim deset. Středisko, kde seš prostě ztracenej. Středisko, kde nemůžeš projet všechny sjezdovky za jeden den. Ani za dva… Středisko, kde na sebe navazuje pět lanovek za sebou a na každym konci se třepí do dalších čtyř. Středisko, který nemá hranice, všude freeride, všude přístup. Nejlepší snowboarding ever! Celej den nám sněžilo, takže krásnej prašan. Bohužel kuli tomu nemám moc fotek, jenom pár ve chvílích, kdy nic nepadalo. Zato mám super vzpomínky. No prostě sem si splnila sen… Fotky z Whistleru + cesta zpátky a lookout ze Cypress mountain  here 

Co se přihodilo:

Callum (můj nynější spolubydlící na úvodní fotce) se jednoho dne vracel z práce a zakousnul se do totálně miniaturního koláčku, kterej dostal vod jedný ženský. Jenže, během pár vteřin zjistil nepříjemnou věc, a to, že přestává moct dejchat. Rozhlídnul se po ulici a zjistil další pekelnou věc, a to, že na ulici nikdo neni. Usoudil, že je v prekérní situaci a sám vodmáčknul 911. Stačil říct jenom že je na křižovatce ulice ulice a že má alergickou reakci na peanut a v tu chvíli zkolaboval. Callum byl mrtvej. Nedejchal několik minut a srdce mu taky netlouklo. Záchranka přijela včas, několik minut ho oživovala až do tý doby než srdce začlo trochu fungovat. Callumovo tělo bylo celý nateklý JAK HOVADO. Vodvezli ho do nemocnice, opervali ho a napojili na všechny možný přístroje, který podporujou životní a kvadratický funkce, protože jeho tělo nebylo schopný dělat vůbec nic. Doktoři nám oznámili, že to zřejmě nepřežije a jestli se probudí za pár tejdnů, nebude takovej, jakej bejval (tzn. poškození mozku, vada řeči a tak dál žejo…) Co si myslíte že se stalo? To hovado Callum se probudil druhej den, rozhlíd se kolem sebe a nasraně řek: ,, Co to mám doprdele na ptáku? Já chci domu. ,, Doktři naprosto nepobrali co se děje, Callum byl pořád třikrát větší než předtim, ale rezolutně oznamoval, že chce domu. Když sme mu přinesli časopisy a knížku nebo co, začal si normálně číst a doktoři prostě totálně nechápali, jak je todle možný, že mrtvej člověk je po dvacetičtyř hodinách normální a ještě k tomu si čte! Callum každou hodinu oznamoval že chce sakra domu a že je v pohodě a tak třetí den doktor řek, že když si dá vycházku kolem nemocnice, bude moct jít domu (tim mu chtěl dokázat, že je moc slabej na to aby tohle proved a nevomdlel). Callum chodil dvě hodiny dokola kolem nemocnice, až sestřička už nemohla a prostě ho museli pustit domu.

 Za tejden se konala CALLUM BACK FROM THE DETH PARTY, což znamenalo TŘICET lidí v baráku (kde teď bydlim) a ranní vokno jak šunka. Jelikož to byl pátek a já pracuju víkendy dvanáctky, žádná vyjímka se nekonala a já sem po třech hodinách spánku musela na šichtu. Jenomže, moje spolubydlící Emma měla v sobotu večer rozlučkovou párty, de sem se samozřejmě musela ukázat. Ukázání se se trochu prodloužilo, a tak sem si dopřála opět pouze něco okolo čtyř hodin spánku a ráno opět do worku…Víkend těžkej ale přežila sem to a fotky z Callum párty HERE

Změna domova:

Následovalo velký stěhování z mýho krásnýho domu do ještě většího a hustšího baráku. Přestěhovala sem se k Braedenovi, nebudu platit žádnej rent a vládne tady větší pohoda. Moje nová adresa je v Kontaktech.

St. Patrick´s Day

Co následovalo potom? Samozřejmě velké oslavy St. Patricks Day!!! Jenže! Párty, kterou u nás nezažiješ! PUB CRAWL! ikdo asi neví co to je, tak já Vám to vysvětlim: Koupíš si vstupenku za 35 doláčů. Tím se staneš VIP osobou. Přídeš do prvního zelenýho IRISH clubu, což byl Blarney Stone, kterej věrný čtenář mixpultu zná (funny country bál), dostaneš VIP zelenou pásku a dáš si prvních pár piv. V sedum hodin tě začnou vykopávat ven, naženou tě do ŽLUTÝHO SCHOOL BUSU (ve kterym sem vždycky chtěla sedět), a začnou tě převážet do dalšího baru ve městě. Mezitim ti daj první drink, což byl želatinovej zelenej panák. Celej bus to do sebe kopne a už vystupuješ a ocitáš se v dalšim baru, kde piješ a piješ, no srandy kopec. Tahle jízda obsahuje 5 (čti pět) barů, pořád máš pocit že za chvíli vodjíždíš, takže piješ rychle a taky se rychle opijíš. Tadle párty byla fakt hustá. Já sem v autobuse pořád čekala kdy příde Forest Gump a bude hledat místo k sezení ( seděla sem na místě Bubby ), ale místo Foresta se dostavila jenom pěkná ranní vopice, kterou sem strávila jak jinak, než v práci.

Fotky z týdle akce se co nevidět objevěj na rajčeti.

Komp: Zde je hustý video ,, Posranej komp ,, DOPORUČUJU SHLÉDNOUT!!! Je to asi tři tejdny zpátky.

Děda: Sedim si tak na zastávce, příde stoletej děda a šestkrát se mě ptá dokola kam ten bus jede a kdy přijede. Pokaždý mu trpělivě vysvětlim vo co de a řikám si, že je asi fakt starej, typuju něco přes sto dvacet. Pak si sednul, vytáhnul z bundy PYTEL TRÁVY a začal si balit brko…hustý..

Na rajčeti mám ještě ňáký alba, jako třeba kaktusovej strom a Nandos, tak kdo nemá co dělat, nebo ho to dokonce zajímá, může to sčekovat…

Dnes je přesně dvacátýho března, za měsíc sem v Praze přátelé. See ya

Mise splněna….

Tak se to povedlo. V neděli mi volal Boss, že nastupuju do práce až ve čtvrtek. Ještě sem nebyla uplně fit po nemoci, ale měla sem jasno. V úterý sem zašla na Broadway do Junkies, což je tady asi největší místní bazar s prknama, kolama atd…

A KOUPILA SEM STARŠÍ PRKNO:

Zjistila sem si všechny okolnosti a ve středu brzo ráno sem se vydala na jednu křižovatku, kam se měl dostavit Cypress Bus a hodit mě až tam. Cestou sem se ale musela stavit v bankomatu, protože sem neměla žádnej keš. Tady nastal problém číslo 1 dnešního dne: všech 400 doláčů, co sem měla na účtě sem nemohla vybrat, protože mam nově založenej účet, nemám u nich kredit, a musim čekat ví než tejden po vložení šeku, než můžu použít prachy. Super. Vybrala sem 20 dolarů, což bylo přesně na ten bus, a doufala sem že to ňák nahoře vyřešim. Bylo moc brzo na to volat někam, protože banky byly ještě zavřený. Už sem si řikala, že si udělám pěknou procházku po hřebenech….Stála sem uprostřed obrovskýho super ski centra a neměla ani cent. Než sem si přeštelovala vázání, bylo deset a já sem konečně mohla volat pomoc do Bank of Montreal. Po přibližně půl hodinovym telefonování (znáte to: my vám nemůžeme pomoct, zkuste zavolat sem..atd) mi poskytli 70 doláčů, který sem potřebovala na permici. YES! Už sem si to šinula nahoru lanovkou…Nádherná podívaná na moře a hory, no prostě super…Sednu si, zapínám vázání, a co se nestane-křup a je to zlomený. Prostě v prdeli. Problém číslo dvě. Oukej, deset minut sem ptala snowboardisty, jestli nemaj šroubovák, pak se to povedlo, já to mohla spravit a vodpálit první jízdu na prkně v Kanadě!!!!Tim samozřejmě moje problémy nekončej,přichází problém číslo tři, protože hned třetí jízdu se zlomila druhá strana, tentokrát ten pásek, což už se zpravit nedalo, To snad neni možný! Prkno dobrý, ale vázání teda blbý a starý.

 No nohu sem si ňák zafixovala a jezdila sem s tim asi hodinu, ale na lanovce sem nevyndavala nohy z vázání a to se tady nesmí. Musíš vždycky vypoutat jednu nohu. Jeden vlekař si toho všimnul a nepustil mě nahoru, což mě už fakt nasralo. Zašla sem do Repair Shopu, koupila novou přesku a zbytek dne si užila jak se patří. Žádný šutry, sníh prej lepší než ve Whistleru, půl hodiny vod baráku, nádhera. Minulej víkend byl na Cypress World Cup na Half Pipe, takže všechno krásně upravený a já doufám, že se přiučim ňáký trýčky

Fotky z tohodle úchvatnýho dne sou ZDE!

Videa sou ZDE:

Video I. : zde můžete vidět protější kopec tohodle areálu, a po levý straně snowpark

Video II. : čisej look out z lanovky

Video III. : projetí snowparku, bohužel sem to omylem stopla na poslednim skoku

Video IV. : zas ta samá sjezdovka ale zkrácená

Video V. : prudší sjezdovka plus lesík, zde můžete vidět OCEJÁN <-(nejlepší chyba v diktátu forEVER!)

Video VI. : Nejjednoduší sjezdovka, zde můžete vidět Half Pipe zespoda

Video VII. : Half Pipe, zde uvidíte, jak je v ní člověk malej…

Doufám, že ste teď všichni nadržený na prkno ;))

Byla sem v Junkies a už mám nový vázání, ještě k tomu vo dvě třídy lepší a černý, takže to i líp vypadá a už se těšim na další nářez.

Když sme ještě u toho sněhu, chci poděkovat Jirkovi Olmerovi za pohled!!! Díky!!

Tim sem se nenápadně přiblížila k Panský a přichází otázka: CO PLES??? Chci tady vidět velký komentáře jak kdo skončil!!!

Jedeme dál!!! BONUS!!! STÁVKA HOUMLESÁKŮ!!

Jednoho dne sem se snažila dostat busem domů, ale driver nás vyhodil vo pár bloků dřív, protože nemohl projet přes Hastings. Stávka Indiánů a houmlesáků dohromady!! To sem ještě neviděla! Celkem prdel. Sou nespokojený s tim, že se tady stavěj nový budovy, olympijská vesnička a tak a voni nemaj kde spát. No to je teda DIVNÝ…

Fotky Zde

Video Zde! zastavili se na křižovatce Main and Hastings(největší drogov a houmlesový doupě) a měli ňákej ceremoniál

A na konec ještě jedna novinka: 15. Března se stěhuju k Braedenovi do hauzu, tak to bude ještě sranda…

Vyčerpávající report…seeeee yaaa

Více uvnitř…

Výsledky soutěže o nic !!!

Správná odpověď byla: KEČUP

Veškerou výhru shrábla Štěpánka s Projektylem, který (jako jediný) hlasovali správně!! (potlesk) Gratuluju!! (potlesk podruhé) Vyhráváte OOOOÓÓÓÓOOOBBRRRROOOOVVSKÝÝÝÝÝÝ nic ( slušně řečeno hovno).

Typovali ste spoustu věcí jako: Zubní kartáček, těstoviny, musli s mlíkem, ananas v plechovce, kofola od firmy kofola a bebe od opavia, nějakou divnou věc, rum, budvar, pivo a vůbec hodně z vás zkoušelo chlast (což jako teda fakt nechápu!)…

Nebyli ste daleko, ale kečup je kečup…těsoviny byly hned zatim….

Jedeme dál: The Joke 

Jak jste si mohli všimnout, na úvodní fotografii se nalézá ŽERT OD MILÁNKA KUNDERY. Ano, já nežertuji. Zmínila sem se, že bych ráda začla číst nějakou knihu v zájmu zvyšování kvality mojí ájiny. Braeden mi obratem věnoval Žert.  Jediná kniha, na kterou sem měla připravenej referát na čj za celý čtyři roky na Panský, takže dokonce i vim, o čem to je. A taky jedna z mála knih, kterou sem byla připravená použít u maturity. Sjíždim jí se slovníkem a de to pomalu, ale už mi přišel od bráchy českej text, tak to někde vytisknu a pude to rychlejc (a doufám, že si zapamatuju všechny nový slovíčka a přijedu jak rodilej kanaďan ;) ).

Tímto vzdávám hold paní profesorce Petrunčíkové.

Jedeme dál: Accounting

Pro všechny koho zajímá, kolik stojí BYTÍ ve Vancouveru Leden 09

Utraceno:

$ 425 Rent

$ 100 Fare pass

$ 200 Food

$ 44 Air Time (Mobil)

$ 14 Drug-store

$ 134 Party ( Tim Hortons, Red Bull, Coca etc… included)

Celkem: $ 917

Bydlení obsahuje internet a všechno potřebný…

Jídlo: nejvíc utrácim za zeleninu, mlíko a roasted flakes

Drug-store neznamená, že si kupuju drogy, ale sem počítám potřebný blbosti, což byly za leden sluchátka, gelový paty do bot etc..

A do Párty počítám nepotřebný blbosti jako kafe a tak…

Teď ta lepší stránka:

Income:

$ 464 Nandos

$ 566 Nandos

$ 100 Nandos (Tips)

$ 384 Karp Home Care ( Cleaning Lady)

Celkem: $ 1514

Rozdíl činí: $ 597

Aby ste se nedivili, v kanadě je vejplata každejch 14 dní.

Ano, je to tak. A to je jenom leden. Pro ty, kdo by chtěli vědět kolikrát sem si v lednu koupila mlíko nebo mrkve vedu podrobnější účetnictví.

Přestože nevedu účetnictví podvojné, tímto vzdávám hold paní profesorce Bauerové.

About tips: Tips je spropitný. Tady na spropitnym stojí život restaurací, barů atd.. V restauraci by tips mělo dělat 15-20% !! Když dáš míň, myslej si, že jídlo bylo špatný, nebo že obsluha něco zanedbala. Jídlo je tady fakt drahý. Taková večeře ve dvou stojí tak 40 dolarů. Teď si vem, že tam necháš ještě 7 dolarů tips. Děsný. Vo to lepší je to když dělám v kuchyni. Tips se rozdělujou pro všechny v kuchyni i ve předu. Únor by měl bejt lepší, protože v lednu někdo ukrad kasu na tips, tak to prej bylo málo ta stovka, tak uvidíme…

Osmýho února to byly dva měsíce v kanadě: Jo - pracovala sem docela těžce, do toho ty párty, boyfriend…hodiny spánku se blížily nule, zatímco hodiny práce se mnohokrát blížily dvanáctce….a z toho vyplynula očekávaná slabost a neschopnost cokoliv dělat, která se objevila tohle úterý. Teď spim už třetí den skoro 18 hodin denně, čajuju, láduju se vitamínama a pomerančema a slibuju, že až se uzdravim, rozjedu další palbu!!

Ještě předtim, než sem kixla, stačila sem navštívit jeden Ska konzík. Kdo mě zná, tak se asi diví, protože ví, že skáčko neposlouchám, ale ve finále to byla dobrá akce. Viděla sem jenom The Furios, mám cédo, přivezu do Čech. Fotky sou na rajčeti.

Držte mi palce, ať mi funguje komp, dneska se sám vypnul přibližně desetkrát, ale teď drží už víc než dvě hoďky, tak snad se umoudřil…..

See ya..