mixpult.com

SuperKára, Velikonoce, NHL Play OFF, Whistler, UK Subs a 4:20. Check it out!

Sorry, že sem Vám všem nedávala žádný echo, ale až si přečtete tydle blbosti, hned budete vědět, proč mixér neměl čas.

Kdo začne číst, musí dočíst až do konce, to je pravidlo!!!

Vezmu to pěkně popořádku: Koncem března se nic zvláštního nedělo, konec práce se blížil a tak sem makala vo sto šest, abych ušetřila co nejvíc doláčů na pozdější srandy.

SuperMegaKára

První sranda byla AUTO! Moji spolubydlící měli v garáži káru, a né jen tak ledajakou. Stála je $1 (čti JEDEN JEDINEJ DOLAR), takže všem bylo jasný, že tadle super kára je skoro nepoužitelná. To ale nikomu nevadilo, udělali obchod a trošku se v tom pohrabali. Pohrabání znamenalo, že zjistili, že s tim nic udělat nejde a tak to aspoň dostalo novej fejslift v podobě leštidla. Už ste asi nadržený jaký auto to vlastně bylo. Slavné odhalení mělo bejt zde, ale video nemám (viz konec článku). Pár fotek zde.

Dostala jsem krátké školení: Na nic nešahej, nebo to upadne. Auto nezamykej, protože to nejde. Chovej se k němu slušně, nebo se naštve. Řaď jenom Reverse a Drive, na to ostatní se radši ani nekoukej, nebo to kixne. A poslední věc nebyla rada ale jenom upozornění: Toto auto se po pár kilometrech samo vypne, ale mělo by jít po pár pokusech znovu nastartovat.

Poděkovala sem, řekla sem si, že nejsem hovnař a zajeli sme do Superstoru koupit pojištění a od té doby se mixér stal řidičem Mazdy 626 v automatu. Přestaňte tleskat, to hlavní teprve přijde. Měla sem velkou radost a řikám si, no tak já přece musim někam jet! Tak sem hodila prkno do auta a jela na Cypress. Varování kluků mě nepřesvědčilo a vyrazila sem. V afektu štěstí sem si zapoměla boty a tak sem si je tam musela pučit. Auto k mému údivu fungovalo naprosto v klidu a já sem v pohodě dojela domu. Zde sem ale zjistila, že boty sem si pučovala na řidičák, kterej sem tam samozřejmě nechala. A doprdele! Dalších pár dnů pracuju a nebudu mít čas si tam udělat vejlet. Volám, zařizuju a Cypress posílá mixérovi řidičák poštou. První vejlet skoro v pohodě, následky přídou pozdějc.

AutoKix I + Gittas Bye Bye Party

Následovala párty na rozloučenou s naší německou spolubydlící Gittou. Jenže vona potřebovala brzo ráno odvést na letiště. Všichni se nějakym způsobem vyeliminovali a jedinej vhodnej kandidát na roli řidiče sem byla já. Okej, neskalim se jak prase a zvládnu to. Co se nestalo, přišli sme všichni v šest ráno domu nalitý jak tašky. V osum sem vstala společně s Mattem, kterej chtěl Gittu doprovodit na letiště taky, ale neměl řidičák. Zjistili sme, že skoro nemůžeme chodit, ale museli sme vyjet. Po strašnym bordelu na letišti (jako třeba že Matt si oblékl obráceně kalhoty i bundu, chodil pozpátku a strašil čínské turisty) sme jí vyprovodili a v klidu odjeli domu. Co se nestane, přejíždim celkem slušnej most přes Fraser River, odbočuju z mostu po jednoproudový odbočce a auto udělalo Blm Blm Blm a zůstalo stát. Stihla sem to mezi jednotlivejma Blmama dát trochu na stranu, takže mě aspon auta mohli pomalu předjíždět, ale bylo to na zrcátka. Ocitli sme se v prekérní situaci. Sedim ve chcíplim autě, bez řidičáku, kterej teď neni ani na Cypress ani u mě v kapse, v těle určitě nějakej ten zbytkáč, za mnou lajna jak hovado troubících aut a já si řikám, že jestli přijedou fízlové, tak asi Canada Trip končí…Mám štěstí v neštěstí a nějaký troubící auta za mnou mě, narozdíl od Matta neznervózňujou. Mám svůj problém a pomož si sám. Tak sem tam stála pár minut, zkoušela nastartovat , fízlové to nestihli a auto se chytlo. Tak to bylo o fous. Káru mám zatim pořád ráda.

AutoKix II

O pár dní později: Mám volnej den, probudim se celkem brzo, střízlivá, hodim BMXko do tý křasny, jedu v klidu až do Stanley parku, je sluníčko a vedro na tílko, objedu ho celej dokola podél pláže a udělám pár fotek (v těchhle fotkách můžete vidět Lions Bridge ze spoda). Mám hlad, jedu domu, vařim oběd, je asi pět hodin, řikám si co budu dělat. Vyndám bmxko z auta, hodim ho do garáže, hodim prkno do auta, nezapomenu si boty a vyrážim na Cypress. Bylo by to skvělý završení suprovýho dne, ale bohužel tam je zavřeno. Nejdřív nechápu, ale pak mi jediná osoba v celym středisku řekla, že už je duben a že končej už ňák dřív. Nevadí, hážu na sebe prknokalhoty a vydávám se pěšky po sjezdovce nahoru. Kochám se výhledem na Downtown přes moře a řikám si, že nechci domů. Po prdeli dolů a už si to drandim serpentýnama home. A teď to přišlo! BLM BLM BLM! Na palubce se rozsvítilo uplně všechno i to co tam nebylo, pak auto chcíplo, posilovač řízení nikde, brzda nefunkční! A doprdele podruhé!! Mixér chytá ručku a postupně končí těsně před sjezdem na velkej hlavní tah Vancouver-Whistler. Stmívalo se a já si zase řikám, kurva dyť vodzhora nikdo už nepojede a já tady umřu samou samotou! Snažim se to nastartovat ale tentokrát to byl jinej problém než předtim. Už sem to zkoušela mockrát a vypadalo to, že tahle baterka už nezvládne ani vyvěsit bílou vlajku. Zastavuju první auto, bohužel nemá kabely a já doufám, že neni poslední. Nebylo, vystoupil ňákej týpek, vysvětlila sem mu co nesmí a smí dělat a to hovado to nastartovalo na jeho první pokus. To bylo takový to-desetkrát to nejde po jedenáctý už jo. No asi si myslel že sem uplnej debil, nic sem nevysvětlovala a rychle sem jela doprdele. Zase si řikám (to už skoro vypadá že si mluvim pro sebe co?), že ty věřící to maj jednoduchý, se začnou modlit a myslej si, že jim ten nahoře pomůže, dyšto já sem věděla, že se na mě leda tak všichni vyserou..:D Solim si to po Route 99, skoro se modlim, ale spíš k převodovce, vjíždim na Lions Bridge (největší most v celym Vancouveru, kterej spojuje Vancouver s North Vancouver a je téměř pořád plnej), sem na začátku a najednou BLBLBLBLBLLM!(zkuste si to říct pro sebe, jak hnusně to zní!) Palubovka se rozsvítila zase celá asi na vteřinu a kix. Tohle už si řikám na hlas: A DO PRDELE! Snažim se startovat, nejde to, za mnou se začíná tvořit malá kolona a já doufám, že ted člověk za mnou s velkym BMWéčkem do mě aspoň trochu strčí! Rozsvicuju čtyry blinkry, startuju, chytlo to, popojíždim pár metrů, přibližuju se k horizontu, řidiči si oddychají  A TĚSNĚ PŘED HORIZONTEM: BLBLBLBLLLMMM!! Nejdřív bezmocně sedim, pak se rozhlížim po krásně osvětlenym nočnim Vancouveru (fakt nádhernej výhled) a přibližně tak třicet řidičů v koloně si začíná mluvit pro sebe něco ve smyslu  “fuck you, you fuckin fuck!” Kdyby v mim směru aspoň nebyl jenom jeden pruh…A auta jedoucí v protisměru byly tak blízko, že sem ani nemohla otevřít dveře a pomoct si nohou. Přestávám vnímat troubení, který už slušně splývá v jedno velký a startuju! Pomáhám si tělem podle vzoru kokosy na sněhu, asi tak dvoukilometrovou rychlostí přejíždim horizont a pomalu sjíždim na druhou stranu, utírám si čelo a nebrzdim až dolu, kde zastavuju v odbočovacim pruhu a pozoruju naprosto nasraný řidiče jak mě konečně předjížděj. Vidim velkou mezeru, startuju, posunuju se, pořád je to zkopce dolů, JEDU, a co myslíte kde mi to zase kixlo, NA AUTOBUSOVÝ ZASTÁVCE! No to mě poser! Rozjelo se to těsně před busem, takže sem ho skoro nezablokovala a odbočuju konečně z hlavního tahu pravoúhle doprava a BLM, přímo za zatáčkou, nadávám a rozjíždim to, zabočuju zase první doprava, kde by teoreticky měly bejt parkovací místa. Koukám před sebe, auto kixlo ale furt jelo, mírně z kopečka a všude napravo cedule zákaz parkování. No to snad ne! dojíždim až těsně před další křižovatku, za kterou se už smělo parkovat, ale všechno plný. Stojim před nějakym hotelem a činnost, kterou sem dělala by se dala popsat slovem: nevim. Tak sem tam tak seděla a nevěděla. Vylejzám rozhlížim se a hledám místo na parkování. Ten nahoře se zřejmě usmál, a hned první auto za křižovatkou navštívil páreček a vodvezli si ho. Skáču do auta, nejde to nastartovat, pouštim ručku a přibližuju se k tomu místu. Bohužel silnice sou zahlý ke krajům a auto se uprostřed křižovatky stáčí doprava. Pravé kolo naráží na záhyb obrubníku a já končim prdelí v křižovatce a nadávám velice nahlas. Kolem šel jenom ňákej zhulenej týpek, tak sem ho zaúkolovala, vytlačili sme to trochu zpět, já konečně nastartovala, tim sem mohla i votočit nefunkční volant doleva, kixlo to, ale auto zajelo jak po másle na to parkovací místo a bylo to. Kopla sem  do toho a šla domu. No tak mi řekněte, jestli je todle normální!!

Kára tam stála několik dnů. Mezitim sem si zašla na pár konzíků

UK Subs - dědkové, starý legendární pankáči, který to pořád solej v hodně velkym stylu, se ukázali v Cobaltu a rozmlátili, co se dalo

The Real McKenzies - Pravý skotský hovada z dudama, šílenym bubeníkem a tak podobně..obrovská šou v Pub 340 (po tomhle konzíku sem si odvezla káru zase domů, stačily jí na regeneraci jen tři dny)

Fucked Up - týpci, který se v Praze ukážou ještě letos, ale docela mě nasral zpěvák svejma antisemitickejma kecama, kdybych na ně šla dřív, tak jim nerozumim a bylo by to v pohodě, ale hudba dobrá..

Easter Lunch

Taky byly Velikonoce, a tak sem si našla čas barvit po šesti letech vajíčka. Nevim proč, ale o Velikonocích sem vždycky někde za hranicema na soustředění a tak mi děsně dlouho nikdo nenapráskal. Byla sem pozvaná na Velikonoční oběd k Láďovi, kde se sešli češi, slováci a ruska a tak sme si konečně pokecali normálně.

Science World

Pak sem navštívila Science World - dvě patra hlavolamů a optickejch klamů a já nevim čeho všeho, prostě sranda na celej den, kterou zakončíš OMNIMAXEM. Kino, který tě obklopuje kolem dokola. Marně sem hledala sochu pana kolegy Skřičky, který by nám vysvětlil, jaktože si připadám, že sedím na Měsíci, i když tam nesedím.

Hokejová NHL Play OFF, párty + Whistler

Skoro začíná poslední víkend v Kanadě, je pátek a já si jedu svojí super károu koupit lístek na Play Off! Normální člověk by si asi vybral nejdřív cenu a podle toho sedačku, ale já sem si řekla JÁ SI TO UŽIJU a vybrala si nejdřív sedačku a pak se dozvěděla nehoráznou cenu skoro 240 doláčů. Bože, už je ze mě skoro věřící, ale zezhora se nic nesype a tak platim kreditkou. Odpoledne kupuju triko Vancouver Canucks a večer se hrnu na zápas. Pánové a dámy, to sem ještě neviděla! Stahuju půlky co to dá, abych se náhodou z toho neposrala. Skanduju stylem mixér a užívám si zápas jako hovado. Vyhráváme 3:0 a já se v opojení vracim domu. To sem asi neměla dělat. V domě na mě čeká 35 lidí s dojemnejma slovama a s galónem piva- lejou do mě další a další chlast a sem tam si i pobrečim. Mezitim sem jim oznámila, že zejtra se jede na Whistler a tak sme taky učinili. Vstávám po pár hodinách spánku a se STRAŠNOU VOPICÍ!!! Je mi blbě, házíme prkna do Callumovi funkční káry a jedem. Nevíme, komu je víc blbě, ale asi vyhrávám. V půlce cesty se střídám s Callumem, kterej spal asi hodinu, a nechtěl riskovat mikrospánek, řídim v pohodě, ale celá se klepu a kluci se mi smějou. SME VE WHISTLERU a mě je, jak se slušně říká: ŠOUFL! Vybírám si místo kam to budu házet a bohužel je mi blbě až přibližně do dvou!! Nikam to sice neházim ale ve čtyři se tam končí a já doufám, že sem si to i přes to užila. Ale jasně že sem si to užila! Bylo to vostrý!!

Z neděle na pondělí se doma zase sešlo plno lidí se se mnou rozloučit, ale já už sem byla spíš na měkko než na pivo. Balim, a docela smutnim.

4:20

Je pondělí 20. 4. 2009 , fakt špatnej i fakt dobrej den. Du si vyzvednout poslední šeky do práce, du do bank a směnáren a tak podobně no nic zvláštního. Zvláštní je ale tenhle den pro Vancouver. Dvacátýho dubna se tady totiž slaví největší svátek marihuany vůbec. Celý obyvatelstvo se sejde před Art Gallery, kde se rozhazujou brka atak dále a v jeden okamžik, což je 4:20 místního času si zapálej brko. Tisíce lidí najednou! To znázorňuje to, že si první brko jakoby dáváš ve čtyři dvacet po práci…Pohled na dav lidí, z kterejch se doutná a kouř tvoří dvoumetrovou mlhu nad hlavama je nezapomenutelnej. Ten den sem byla zřejmě jedinej nezhulenej člověk v celim Vancity… Říká se, že na four twenty je nejvíc bouraček a chaosu, protože řidiči sou zhulený, chodci sou zhulený, policajti sou zhulený, kravaťáci sou zhulený, a zbytek lidí je taky zhulenej…Chaos slušnej.

Samozřejmě příběhů je víc, navštívila sem například Džungli, Museum of Anthropology a nuda hipízáckou pláž a pekla sem koláče pro sousedy, protože sem tam v noci troubila a všechny sem vzbudila, ale to už neni tak zajímavý…

Já vodlítla s velkym kvantem slz a teď už si mě můžete užít v čechách.

Tento report věnuji velikému fanouškovi mixpultu panu profesorovi Šerýchovi k narozeninám!!

Kdo má ňáký dotazy tak sem s tim, ale lepší osobně, víte jak to chodí…

Díky všem za podporu a sledovanost a v jednom z příštích reportů se dozvíte co mi Kanada přinesla do života… see ya

Ve článku sou asi chyby, ale což…

Teď všichni očekávaj násol fotek, ale bohužel, ten komp, co přežil kanadu, fungovat nechce, a sou v něm bohužel fotky z NHL, koncertů a hlavně VIDEO  k tomu autu. Na rajčeti najdete jenom fotky z Gittas Bye Bye Party, Auto, Cypress a Stanley park na bmxku. Až ty fotky z toho vymlátim, určitě je sem šoupnu. Nashledanou u příštího dílu…

Fotky ZDE!

Tags: 4:20, auto, car, cypress, NHL, odlet, párty, pivo, whistler

This entry was posted on Tuesday, May 12th, 2009 at 9:46 pm and is filed under canada, doma, gigs, párty. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.